ÓDA NA ČISTOU LÁSKU
Lepá děva kráčí lesem,
v košíku si sváču nese.
Vtom z křoví hop mládenec,
„připravím tě o věnec.“
Dívka stane jako sloup.
„Co po mě chce? Mladý bloud.“
Laškovně na chlapce mrkne,
Doufajíc, že ho to trkne.
„Milý zlatý, je mi líto,
Každý ze vsi potvrdí to.
Ten můj věnec zelený,
Má tvůj otec milený.“
Mladík ztuhne, taky zbledne,
na zadek si ztěžka sedne.
„Cožpak děvče nevidět,
Že můj otec starý kmet?“
„Krasavec už vskutku není,
Na to ale nehledím.
V kasičce má velké jmění
O něj já ho připravím.“