TO NENÍ FÉR
Příroda to tak zařídila, že délka života většiny zvířat je mnohem kratší, než život lidský. A tak se každý, kdo má po svém boku nějakého zvířecího kamaráda, musí smířit s tím, že jednou přijde čas, kdy bude muset říct sbohem. Když se tak dívám na svého psa, vidím, jak mi stárne před očima a marně se snažím léčit všechny choroby a bolístky, které se u něj poslední dobou objevují. Přestože doufám, že se mnou ještě chvíli zůstane, protože i když tělo mu chátrá, duši má pořád hravou a veselou, občas se neubráním přemítání, jaké to asi bude, až přijde jeho čas.
Každý, kdo už si touhle zkušeností prošel, mi na otázku, jak zjistím, že nastal onen moment, odpovídá stejně. „Neboj, to poznáš. To zvíře ti to samo poví.“ Co když to ale nepoznám? A co když to poznám, ale nebudu si to chtít připustit? Co když se ho pořád budu snažit udržovat při životě, jenom ze svých sobeckých důvodů i když už veškerá jeho radost ze života bude ta tam? Děsím se toho, že se rozhodnu předčasně jenom proto, že udržovat starého, chromého psa v optimální pohodě je náročné nejen na finance, ale hlavně na čas. A ještě víc se děsím toho, že právě proto, abych se nemohla obviňovat, že jsem se ho zbavila jen pro své pohodlí, ho budu týrat déle, než je nutné. Stále se napomínám, že nemá cenu tyhle věci řešit předčasně a zbytečně se trápit. Jsou ale chvíle, kdy se mi podobné myšlenky znenadání vylíhnou v hlavě a nedají mi spát. Nedají se zaplašit. Mám dost síly na to, abych se rozhodla správně? Jsem dost silná a dokážu s ním zůstat až do poslední vteřiny, do posledního dechu? To nevím.
Stále víc a víc si uvědomuji, jak rychle ten čas pádí. Každý večer, když ležím v posteli a nemůžu usnout, se mi zdá, jako bych slyšela pomyslné tikání velkých hodin, jež neúprosně ukrajují z našich životů. Když pak ráno vstávám, rozlámaná a nevyspalá a z pelíšku na mě vesele mrká sice vypelichaný, chromý, ale očividně spokojený a veselý pes, přichází obrovská vlna úlevy. Vypadá to, že to hrozné rozhodnutí se ještě na nějaký čas odkládá. A do té doby se budu snažit pro toho chlupatého neposedu udělat vše, co bude v mých silách, aby ta radost ze života vydržela co nejdéle. Nic jiného stejně dělat nelze.